Jaderná elektrárna Dukovany je v provozu už 35 let

Ilustrační foto
Autor: JE Dukovany

Rok 1985 byl ve znamení spouštění JE Dukovany. Připomeňme si jak to tenkrát bylo.
Po zkompletování technologie, dokončení stavby a nezbytných testech bylo přistoupeno k takzvanému fyzikálnímu spouštění reaktoru. To bylo zahájeno na Silvestra 1984 zavezením první palivové kazety do reaktoru.

K této události se sešlo několik desítek pracovníků přímo na reaktorovém sále. To již zde bylo zřízeno kontrolované pásmo s radiační kontrolou, celý první blok byl oddělen od bloku druhého, na kterém probíhaly výstavbové a montážní práce. Byly zprovozněny hygienické smyčky a pracovníci, co šli pracovat do „primáru“, se museli převlékat do bílých montérek s lampasy a byli dozimetricky monitorováni.

Zavážení paliva bylo ukončeno v druhé polovině ledna 1985, reaktor byl zkompletován, uzavřen a zatěsněn. Proběhly náhřevy, tlakové a pevnostní zkoušky, všechny předepsané testy a vše se připravovalo na první rozeběhnutí štěpné reakce.

Poprvé došlo k dosažení tzv. MKV (minimální kontrolovatelný výkon), tedy dosažení kontrolované štěpné reakce na noční směně 12. února 1985. Vzpomíná na to Ing. Miroslav Trnka, tehdy vedoucí reaktorového bloku: „Podle odhadu rychlosti vodovýměny a snižování koncentrace kyseliny borité se očekávalo zahájení štěpení (tzv. MKV) až mezi 2. – 4. hodinou ranní, a tak všichni nepotřební, ale veledůležití, kterých se na blokové dozorně při spouštění motalo dost a dost, odešli konečně na odpočinek. Na blokovce zůstala jen osádka a dva ruští poradci. Před 23. hodinou přišel na blokovou dozornu Ing. Vincenc, ředitel EDU. Seděl jsem u stolku vedoucího reaktorového bloku a povídal jsem si s ním. Operátor reaktoru Ing. Štefan Spurný přejížděl zrovna z velké vodovýměny na malou vodovýměnu. Najednou se začala prudce zkracovat frekvence zvukového indikátoru: tut---------tut-----tut­‑tut, tut, tut… Stačil jsem jen řediteli říct: „A jsme tam“ a utíkal jsem k pultu, kde byla „tlačenice“. Blikla signálka HO3, ale to již krátce předtím čísi ruce zatáhly ručně regulační kazety o kousek dolů. Reaktor běžel zastabilizován na kritickém stavu a my jsme si oddechli."

Po dosažení MKV a testech na této výkonové úrovni se postupně zvyšoval výkon reaktoru. Byla přivedena pára na turbínu a na výkonu cca 20 % byl první blok EDU připojen k síti a začal do ní dodávat elektrickou energii. To se stalo 24. února 1985. Probíhalo další zvyšování výkonu reaktoru, provedla se spousta dalších testů a zkoušek. Postupně byl zvyšován výkon reaktoru až na úroveň 100 %. To bylo 26. března 1985. Další zkoušky a testy na výkonu 100 %. Konečně byl 3. května 1985 ukončen průkazný 144 hodinový chod bloku a blok byl formálně plynule převeden do fáze zkušebního provozu. Zkušební provoz byl ukončen 3. listopadu 1985 a první blok EDU přešel do trvalého provozu.

A od té doby běží celých 35 let, bezpečně a spolehlivě a věřme, že tak poběží až do doby, kdy bude nahrazen blokem novým, o jehož výstavbě se nyní tak intenzivně mluví. Pokud vím, EDU připravuje slavnostní vzpomínkovou akci na polovinu května 2021. Tak se tam třeba pamětníci potkají.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat z Třebíčského zpravodaje.