Moravskobudějovická pedagožka získala ocenění Učitelka Vysočiny 2020

Ilustrační foto
Autor: Zpravodaj Moravskobudějo...

Mgr. Leona Štáblová, učitelka Gymnázia a SOŠ v Moravských Budějovicích, se stala Učitelkou Vysočiny 2020.

Obrovskou radost nám udělalo ocenění dalšího pedagoga naší školy. Již podruhé se můžeme pyšnit oceněním, které uděluje Kraj Vysočina výjimečným učitelům. Po loňském úspěchu PhDr. Aleny Ziny Janáčkové vybrala komise jako nejlepšího učitele Mgr. Leonu Štáblovou, která je na naší škole učitelkou odborných předmětů v rámci oboru Sociální činnost a je zároveň garantem tohoto studijního zaměření.

Samotné ocenění v podobě symbolické skleněné sovy bylo předáno ve čtvrtek 27. srpna Janou Fialovou, radní Kraje Vysočina. Slavnostní akt se odehrál v sále Budivoj za účasti zástupců školy, představitelů města Moravské Budějovice, kolegů, studentů a široké veřejnosti.

Každé takové ocenění je zároveň i příležitostí, abychom se na chvíli zastavili a připomněli si význam učitelského povolání a těch, kteří ho vykonávají opravdu dobře. Studenti tedy využili této situace a položili paní učitelce Štáblové několik otázek.

Jaké jste měla pocity, když vám bylo oznámeno, že jste vybrána jako Učitelka Vysočiny 2020?

Mám to štěstí, že jsem měla rodiče, kteří mě vedli ke vzdělání, a proto jedna z mých prvních myšlenek byla, že maminka bude mít radost. Pokud se na to podívám ze stránky ryze profesní, jsem ráda, že jsme jako škola jedinou školou v Kraji Vysočina, která získala toto ocenění opakovaně. Tím vysíláme naše mu okolí jasnou zprávu, že je zde ve městě škola, která nabízí profesionální přístup, vstřícnost a otevřené dveře všem, kteří se chtějí vzdělávat, ať už jde o ty, kteří se chtějí profesně vymezit hned v rámci odborného vzdělávání, nebo se chtějí kvalitně připravit na další studium na vyšších a vysokých školách.

Co vás přivedlo k výběru zaměření, které učíte?

Byla to velká náhoda. V podstatě jsem na tehdejší ještě samostatnou Střední odbornou školu Moravské Budějovice nastoupila jako učitelka v rámci oboru Veřejnosprávní činnost. Poté, co se uvolnilo místo na oboru Sociální péče (nyní Sociální činnost), jsem obor dálkově dostudovala a zpětně to hodnotím jako správný krok ve svém profesním životě.

Čím vás výkon práce pedagoga naplňuje?

Vzhledem k tomu, že učím odborné předměty, dostávám se ke studentům, kteří jsou v rámci odbornosti v podstatě nepopsaným listem. Radost mi dokáže udělat to, jak pozoruji změny jejich postojů a názorů a jejich postupné rozvíjení v rámci oboru. Je krásné, ale zároveň i zavazující mít vliv na utváření osobnosti, pohledu na život, společnost, rodinu a hlavně profesní budoucnost – na práci v sociální sféře. Připravovat budoucí pracovníky v sociálních službách, kteří jsou vědomostně i dovednostně schopni pomáhat například nezaopatřeným dětem, je radost a zároveň velká zodpovědnost. Velmi si vážím i důvěry absolventů, kteří se na mě obracejí s žádostí o pomoc při psaní bakalářských a diplomových prací v rámci studia na vyšších a vysokých školách, ale i při řešení záležitostí v osobním životě. Velmi přínosná je také spolupráce s absolventy v rámci plánování odborných exkurzí či praxí. Zvednete telefon a na druhé straně linky se ozve hlas našeho absolventa a hned jde vše lépe.

Měla jste nějaké učitelské profesní vzory?

Nemohu říct, že bych od začátku profesní cesty někoho prvoplánově vnímala jako vzor. Spíš bych řekla, že jsem si z metod některých vyučujících na své střední škole vybrala to, co jsem vnitřně vnímala jako správné a co mi svým způsobem imponovalo. Takže zpětně posílám díky Ing. Rumlarové a Ing. Pischelovi do Hradce Králové.

Čím byste byla, kdybyste nebyla učitelkou na střední škole?

Těžko říct, život není o kdyby. Prostě je to tak, jak to je a jak to asi být má. Ale přesto odpovím – pravděpodobně bych pracovala jako pracovnice sociálněprávní ochrany nebo bych se věnovala něčemu úplně odlišnému, třeba marketingu.

Co by podle vás na dnešní školství řekl Jan Amos Komenský?

To si neodvážím říct. Některým věcem by se jistě divil. Ale zároveň si myslím, že by mohl být spokojen. Proti jeho zásadám od konkrétního k abstraktnímu, od jednoduchého ke složitějšímu apod. nelze mít námitek a věřím, že řada současných učitelů se mnou bude souhlasit. I po tři sta padesáti letech totiž platí jeho výrok: "Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat."

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Zpravodaje Moravskobudějovicko. Titulek je redakční.