Program „Duchovní hudba Španělska“ orchestru Musica Florea přinese do Třebíče netradiční zvuk adventu

Foto: Radek Matoušek.

Orchestr Musica Florea a jeho sbor Collegium Floreum uvede spolu s hosty ze španělského souboru La Grande Chapelle nový program Duchovní hudba Španělska, v neděli 23. listopadu v Muzeu Vysočiny Třebíč. Musica Florea se sem vrací pravidelně alespoň jednou ročně se svým aktuálním programem.

A kdo vlastně Musica Florea je? Už přes dvacet let pracuje na tom, aby přehradila propast mezi minulostí a současností. Oživuje zapomenuté interpretační styly uplynulých staletí a diváky a posluchače zve na tuto dobrodružnou cestu s sebou. Jak zněla hudba v době Bacha, Vivaldiho, ale třeba také Mozarta, Beethovena nebo Dvořáka? Ve skutečnosti úplně jinak, než jak ji známe dnes z velkých koncertních sálů. Navíc jsou mezi českými i zahraničními skladateli skvělí autoři, na které se neprávem zapomíná nebo už opravdu zapomnělo.

Musica Florea se vždy snaží přenést posluchače alespoň na chvíli časem a prostorem, předvést bohatství stylů každé éry, ukázat, co pro ně bylo typické, seznámit je také s neznámými jmény či skladbami. Proto i na začátku letošního adventu místo známých koled přináší program s nádechem exotiky, ale přesto s duchovním poselstvím.

Na svém nadcházejícím koncertu vystoupí s hudbou ze Španělska, a také se španělskými hosty ze souboru La Grande Chapelle. V sólových pěveckých partech se představí tuzemská sopranistka Barbora Kabátková a španělští sólisté Irene Mas Salom (soprán), Daniel Folqué (kontratenor) a Gerardo López Gámez (tenor), a to jen díky spolupořadatelství Institutu Cervantes v Praze. Autoři, které Musica Florea ve svém téměř předvánočním programu uvede, budou zřejmě pro posluchače novinkou. Vesměs jde o skladatele působící na přelomu a v první polovině 18. století: José de Nebra Blasco (1702–1768), José de Torres Martínez Bravo (1670–1738) a Francisco Valls (cca 1671–1747).

Období španělské hudby přelomu 17. a 18. století, které bylo poznamenané válkou o španělské dědictví a dalšími dějinnými zvraty, charakterizují v hudbě právě tito tři skladatelé. Ale proč je vlastně tak specifická a čím? To vysvětluje dirigent orchestru Musica Florea, Marek Štryncl: „Španělská duchovní hudba je specifická. Obsahuje zvláštní rytmické a melodické aspekty, které jí propůjčují exotický charakter. Ačkoliv nese tradiční polyfonní ráz renesance a baroka, jsou na ní patrné americké a arabské vlivy, které na ni působily mnohem více, než tomu mohlo být v jakékoliv jiné zemi Evropy. Historii a kulturu Pyrenejského poloostrova totiž od nepaměti formovala jeho geografická poloha.“

V první polovině 18. století, kdy Evropa žila hudbou A. Vivaldiho, G. F. Händela či J. S. Bacha, se v katolickém Španělsku rozvíjela svébytná tradice duchovní hudby. „Její zvuk byl okořeněn tisíciletou vrstvou kultur, včetně typických španělských tanců, ozvěn arabské melismatiky, která přežila po staletích maurské přítomnosti na poloostrově, i rytmů a melodií přicházejících z nového světa – z kolonií v Latinské Americe,“ vysvětluje muzikoložka Lucie Maňourová.

„V chrámech zněly vícehlasé sbory, zvučné žestě i bohaté smyčce, které společně utvrzovaly v posluchačích neoblomnou víru. Tři osobnosti tohoto ‚zlatého věku španělského baroka‘, které svoji hudební kariéru prožily v době politického přerodu po nástupu dynastie Bourbonů, jsou reprezentanty jak okázalého, tak i z lidové hudby čerpajícího stylu, nepostrádajícího mistrovský kontrapunkt ani dramatickou výmluvnost.“

Jak doplňuje také Barbora Kabátková, sopranistka, která s orchestrem také vystoupí: „Stejně tak jako pro Španěly může být např. Jakub Jan Ryba ‚španělskou vesnicí‘, ale pro nás je to národní hrdina, tak např. Francesco Valls je notoricky známý Španělům a my na něj hledíme jako na objev. Na španělské hudbě mám ráda určitou melancholii, která je podpořená neuvěřitelnou barevností. To lze rozhodně tvrdit nejen o španělské hudbě baroka a renesance, ale i středověku. Zvlášť u té starší hudby je patrný vliv mozarabské hudby a hudby lidové na melodickou i rytmickou linku. Na koncertě provedeme nešporní žalmy, tedy starozákonní texty, které jsou některé velmi dramatické a některé v sobě naopak nesou určitou lehkost a naději člověka díky blízkosti Boha. Stejně tak mariánský hymnus Ave Maria Stella ze stejné liturgické hodinky má v sobě velikou něžnost tak, jako i chvalozpěv Panny Marie Magnificat. Závěrečné Te Deum je slavnostní, radostné. A villancicos? (Můžeme volně překládat jako koledy, pozn.) Nechme se překvapit.“

Sledujte koncert také v regionálním kalendáři akcí.